Vnitřní dítě
Práce s vnitřním dítětem je velmi zajímavá a plná překvapení :) Střídají se různé emoce pocity.
Tuto metodu pojímám jako "divadlo" kdy si hrajeme, mluvíme, pláčeme, taky se vztekáme a býváme smutní.
Vnitřní dítě je naší částí, kterou si neseme ze své minulosti, z dětství. Vnitřní dítě může být obrovským zdrojem pozitivní síly, pokud je mu dobře a jsme s ním v kontaktu, nebo naopak, může být zdrojem smutku, úzkostí a nepohody, pokud trpí nebo ho zanedbáváme. Dětské prožívání je barevnější než dospělé. Při práci s vnitřním dítětem můžeme znovu zažít radost z jednoduchých věcí, hravost a dychtivost, spontánnost a otevřenost ve vztazích. Poté, co se s vnitřním dítětem spojíme, naše energie narůstá a dokážeme ji tvořivě a smysluplně využít. Práce s vnitřním dítětem významně prohlubuje porozumění sobě, čímž velmi rychle zvyšuje sebevědomí, radost ze života, schopnost prosadit svůj názor, schopnost prožívat a dávat lásku, činí muže silnějšími a ženy krásnějšími. Práce s vnitřním dítětem umožňuje jemně a přívětivě konfrontovat i velice nepříjemné zážitky z dětství a zrušit jejich negativní vliv na kvalitu života v dospělosti. Při práci se svým vnitřním dítětem poznáme jeho radostnou a kreativní stránku, ale také jeho smutnou a zraněnou stránku.
Vnitřní dítě nás vede k setkání s našimi nejhlubšími pocity – s naší citlivostí, zranitelností a opravdovostí. Je o radosti a smutku, o lásce a hněvu, o hlubším prožitku, který se skrývá za naší každodenní skutečností – zkrátka o dítěti v nás. Dobrý vztah k našemu vnitřnímu dítěti nám umožní s pochopením a láskou přijmout i jeho negativní pocity – bolest, strach a hněv, což pomáhá vyléčit naše stará zranění, uvolnit strach, hněv a úzkost, a dodává novou naději na cestě životem, která nás ještě čeká. Je také třeba být v kontaktu s vnitřními rodiči, aby byli dostatečně citliví a současně pevní, tak aby mohli být našemu dítěti oporou. Dále je třeba přijít na nefunkční systémy, které jsme ve výchově přijali, a podpořit zdravý rozvoj a růst našeho vnitřního dítěte.
Naše emoce jsou uloženy v "souborech“. Potlačené emoce z naší zapomenuté minulosti nás vedou do situace v přítomnosti, a aktivují ty samé tlačítka. Potlačené emoce zvyšují intenzitu současných emocí na nepřiměřenou úroveň. Pokud jsme v dětství prožili ztrátu a nikdy jsme nezískali potřebnou podporu a útěchu, budeme v dospělosti velmi citlivě reagovat na jakoukoli ztrátu, protože je náš náš "soubor" se smutkem přeplněn. Naštěstí jsme v našem podvědomí s vnitřním dítětem stále v kontaktu, a my mu v dospělosti můžeme dát potřebnou podporu a útěchu, a začít tak léčit staré zranění, čímž se naučíme rozlišovat mezi bolestí, kterou zažíváme, jestli pochází z minulosti nebo přítomnosti. Je třeba vnitřní dítě ujistit, že danou situaci tentokrát zvládneme. Poté budeme cítit své emoce jasně, jako jsme je cítili v dětství, budeme ve své síle a emočně zralí, navrátíme se ke své spontánnosti a skutečné radosti a budeme vyjadřovat emoce bez toho, abychom přemýšleli, co bychom měli nebo neměli dělat, a znovu budeme zažívat radost.
Je možné, že díky svému zraněnému vnitřnímu dítěti jsme si postavili kolem sebe zeď, abychom ochránili zraněné a zranitelné vnitřní dítě. Je třeba si všímat, kdy reagujeme nepřiměřeně, kdy se urážíme, jsme necitliví nebo přecitlivělí, neomalení, sarkastičtí, panovační, nároční, podezřívaví, paranoidní nebo máme obranný postoj. Je třeba si uvědomit, kde držíme danou emoci, jaká je to emoce, v kolika letech se naše dítě zranilo a co vnitřní dítě potřebuje. Například jste měli vousatého strýce, který ve vaší přítomnosti napadl vaši matku, a vy se i v dospělosti "iracionálně" bojíte vousatých mužů.