Refernce

Se Silviinou pomocí a vhledem jsem zvládla vyslovit nevyslovitelné. A.M.

Ano. I já jsem se někdy cítil na dně. Kdo si myslí, že mě zná, možná by mi to nevěřil. V těchto chvílích jsem velmi vděčný za těch pár LIDÍ kolem sebe o které se mohu opřít. S kým se mohu úplně otevřít a nechat odejít, co ke mě nepatří a cítít se přitom úplně v bezpečí. Bez souzení, výčitek a zbytečných otázek. Silvie je jeden z těch...velmi málo lidí. Za tu dobu co se naše životní cesty potkaly dozvěděl jsem se mnoho i o jejím příběhu i o tom, co si kdy zrovna prochází. A za to ji obdivuji ještě víc... Nejen, že je schopna vycítit co potřebuji a je schopna mi to dát... Někdy i velmi překvapivými cestami (je vidět, že jsme "ze stejné školy"). Je schopna předat mi právě to... a oddělit co je její a co si řeší ona sama. A co na ní žeru úplně nejvíc? Že si nenechá "srát na hlavu" pokud nechce. A že umí říct ne. Umí mě poslat do háje, když si vyskakuji, se stejnou láskou jakou mě vítá s otevřenou náručí, ve chvílích kdy bych se potřeboval schoulit mámě do klína. Ondřej Nesměrák